Jedeme Mumlavu za 118 cm (6,5 kubíku), co111 cm (5 kubíku) už byla hodně šutrovačka, ale pořád to šlo. Jizera na 90 cm a pak 81 cm byla moc hezká. Podrobnosti viz článek.

Sníh nikde, tak jsem vyrazil na kole v okolí Čerčan. Cestou jsem ulovil tři kešky, koukal se na západ slunce. Jezdil jsem spíše po asfaltu, neboť v lese bylo bahno. Cestu jsem ukončil drsnějším způsobem - průjezdem kolem Konopišťského potoka, po tmě, po zmrzlém bahně. Nejhorší bylo, že červená značka najednou byla na druhé straně potoka a lávka nikde (ukradli indiáni?). V lednu se mi brodit nechtělo, tak jsem musel po pěšině utéci z údolí nahoru a vzít to oklikou. No prostě zimní cyklovyjížďka jak má být. Délka 30 km, čas 2 hodiny, 49 minut, převýšení 547 m, trasa.

S Mathanem jedeme na Vltavu s dětmi. S Ážou jedeme z jen na víkend z Rožmberka do Zlaté koruny. Áža jede jen polovinu jezů, aby se nenamočila. Byla tak trochu zima, ale šlo to. Podrobnosti v článku.

Po návratu z pádlování na Shetlandech holky nebyly doma, tak jsem musel jet za nima na chalupu v Perštejně. A ejhle, oni mi nenechali doma auto, no tak jsem to musel vzít na kole. Vyjížděl jsem až v poledne ze Zličína a tak jsem musel přidat, abych to stihl za světla, čekalo mě totiž přes sto kiláků. Vzal jsem to ke Kačáku a dále proti proudu hezkým terénem. Když jsem si ale spočítal rychlost svého postupu, tak jsem se začal obávat, že to fakt nestihnu, tak jsem to začal brát po silničkách do Nového Strašecí a dále přes Bucek, okolo Žatce do Perštejna, dorazil jsem v půl desáté, akorát s příchodem tmy. No krásnejch 122 kilometrů, možná nejvíc kolik jsem v životě za den ujel. Podrobn8 mapa trasy je na EveryTrail

Na kole jsem vyrazil přes Průhonice do Mirošovic, kde jsem si opekl rařniči a zahrál Hedvábnou stezku, v neděli dorazil přes Říčany zpátky. Celkem uloveno 5 keší, trasa zaznamenána na EverTrail.

 

Po vydatném dešti se vydáváme na Jizerku, neboť ostatní řeky na severu republiky měly až příliš vody. Máme stav 101 na vodočtu v Dolních Štěpanicích, což je zbouchatelné minimum, deset čísel navíc by se hodilo. Byly tam dva nové jezy, zvedací, oba dva šly jet dva metry od levého břehu. Jinak jsme potkali 6 stromů přes řeku, dva jsme museli přenášet. Podrobnosti naleznete ve článku.

S Lenkou jsme si zaskočili na jednodenní lyžovačku do Herlíkovic, sněhu dost, sluníčka taky, prostě super lyžovačka. Dokonce jsme nahráli a sestříhali video, použil jsem k tomu program OpenShot.

Ve čtyři odpoledne odjíždíme do Jizerek, v šest přijíždíme na Šámalku a už za tmy obouváme běžky. Je sice tma, ale krásně bruslíme. Za dvě hoďky jsem ujel asi 22km.

Zůčastnil jsem se seekajakového splutí z Prahy do Mělníka, byla celkem zima, ale sluníčko a 48km pádlování nás zahrálo, hezké fotky nafotila Kitty.

V česku stoupaji hladiny, tak po brzo zdrhám z práce a v 16:00 máme sraz na černáku. Po šesté nasedáme na Mumlavu, má 111cm, což je spíše nižší stav, je to technické, kličkujeme mezi šutrama. Plynule přejíždíme do Jizery (91 cm) a v osm vysedáme  ve Vilémově,  v deset doma a Áža ještě nespala. Krasný to den.

Na Korsice sjíždíme dolní a horní Golo, Liamone, Taravo, Rizzanesse, Cidi a Fium Orbo. Já dávam jednu krysu na Codi pod sedmimetrákem, Stýblo plave na Liamone a Niki má strašnou smůlu - krysí třikrát a dost - zmrzačené rameno.

V sobotu jedeme dvakrát Koppentraun za 127 cm a v neděli Obertalbach za asi 90cm. Obertalbach je trochu zapadán stromy, ale není to tak hrozné. Jeden strom odstraníme a další dva přenášime. Kdyby tam nebyly stromy, tak je to o malinko lehčí než Untertalbach a podobně hezké.

Sjíždíme Gimbach (5cm pod vrchol trubku), Koppentran (133cm) a Untertalbach (+-90cm), více v článku.

S Kájou, Lenkou a Ážou jsme byli zalozit na Palice. Kája postupně vytahal sedm cest na hlavních věžcích a já s Leknou jsme se střídali za ním. Ten druhý dováděl s Ážou - vylezla kousek trojkove cesty - tak do poloviny prvniho borháku a pak jsme našli plastového koníka v kešce. Krásnej den jsme ukočili v hospůdce u rybníka v Mílovech.

Zase jaro, zase mě to táhne na vodu. Letos se to taje nějak špatně, voda ze sněhu je jen dva víkendy. Ten druhý jedu do Krkonoš, na polské straně jedeme Kammenou. Nasedáme na parkovišti ve městečku, vody o hodně více než loni. Po prvních ujetých metrech mi opět dojde, proč tu řeku takhle pojmenovali - jinak než přes kamení to nejde. V kýblu si vyzkouším i svého eskymáka, ale dále už je to celkem v pohodě, obával jsem se větší obtížnosti oproti suchému loňsku. Sjeli jsme všechno, kromě závěrečné Rýny - ten závěrečný válec byl příliš velkej, nevypočitatelnej.

Všerejší jihočeské říčky byly hezké, ale něco těžšího by bylo ještě hezčí. Večer pátrám a nakonec jsem si vzpoměl na Bahru a Gottleubu v Sasku, vodočet se tváří, že by to šlo - tak ve složení Karel, Niki, Eňon, Kaite, Pepe a já vyrážíme. Vyjíždíme z Bahratalu za stavu 51cm v Markersbachu (což vydá za 4,42 kubánce), v Bahra jsou dva jezy s velkým válcem, které většina přenáší, jen Karel s Pepem jedou.

Jedeme Skalici za stavu 11,19 kubíků a pak přesedáme na Lomici s 6,038 kubíky. Stav vody je tak akorát, obšas nějaký ten šutr ohobluju, ale kdybych nedováděl, tak by to šlo jet bez kodrcnutí. Dojíždíme až do přehrady a pak to táhnem po ledu a na rameni zpátky k pontoňáku.

Poprvé sjíždím Vrchlici, stav 4,229 kubíků. Levou kaskádu z rybníka jsme dali dvakrát, já jednou eskymoval. Fotky a celkem rozsáhlý popis viz článek.

Spolu s lenkou a pár lidma z firmy si jedem zasjezdovat do Histerstoderu. V pátek jezdíme půl dne na sjezdovkách, v sobotu jezdím na prkně a dokonce Lenka jezdí se mnou po modre sjezdovce. V neděli jezdíme hlavně černou na zase na lyžích. Ubytovani jsme byli na chatě Jelenka, paní domácí s náma mluvila hezky česky, ale byla dost odměřená, jídlo i ubytování horší (aspoň že bylo levné). Pár fotek možno uzříti v článku.

Trochu jsem si zaběhal na nových skejtových běžkách. podrobněji

Na neděli si jedeme s Ážou užít sněhu, kterého je i v nižších polohách dostatek. Takže jedeme vyzkoušet nejbližší vlek - v Chotouni u Jílového. Sjezdovka sice krátká, ale Áže to bohatě stačí. Kupujeme dvě permice na deset jízd a buď já nebo Lenka fotí a druhý jezdí s Ážou. Na vleku před ní, kdyby náhodou nahoře potřebovala asistenci, na sjezdovce za ní... Hezky v pohodě strávený půlden.

Firma Javlin, kde teď pracuji, odsunula vánoční večírek až na leden, kdy mají všichni více času. Trávíme víkend s rodinami v luxusním hotýlku v Podlesí Vysočině. Jeden večer je pracovní a zbytek trávíme venku na lyžích a sněžnicích, vevnitř u boulingu či kulečníku, prostě hezký firemní víkend, podrobnosti a pár fotek v článku.

Už potřetí trávíme se spolužáky a jijich rodinami týden lyžování  na Churáňově. Ážino lyžování už celkem jde, sjede cokoli, jen oblouky se jí dělat nechtějí. Ale když se ji postavím do cesty, tak mě hezkým pluhovým obloukem objede. Podrobnosti v článku.

Po vánocích jedeme Ážu učit lyžovat do Josefáče, sice počasí moc nepřeje a prší, ale my se odradit nenecháme a skoro každý den sjezdujeme na mele sjezdovce. Jeden den se trochu mráčci protrhli a my objíždíme přehradu na běžkách, já za sebou táhnu jednoho malého sjezdaře. Podrobnosti v Lenčině článku.

Na letošní úvod zimní sezóny jedeme s Vicherkama do Obertauern. Sněhu na sjezdovkách je dost a Lenka si poprvé v životě užívá lyžování v Alpách. Mě lákají místní terény, kde je to však se sněhem horší a lyže to odnášejí několika škrábanci. Ubytováni jsme byli v hezkém penzionku v Kašpárkově.

Tak jsme s Lenkou upgrejdovali auto, stará Felda už na zahraniční cesty nebyla. Tak jsme si koupili krásnou novou, modrou Oktávku combi. A že je ta krize, tak jsme na ni dostali hezkou slevu, no neber to, když je to tak levný.

Pětidenní přechod z Turňi na Bodvou skr Slovenský kras a Volovské vrchy do Slovenského ráje. Cestou jsme potkali hodně polomů a velmi rozblácených cest, což nás zpomalovalo...

V Krkonoších už došla voda, tak rychle měníme plány a jedem do Bavor. Už letos podruhé nasedáme ve Freyungu a jedeme Saussbach, který má trochu méně vody, než minule. U soutoku s Reschbachem stavíme a dáváme KPČ do soutěsky Reschbachu, pořád jsou v ní nebezpečné stromy. V Reschbachu je hodně vody, takže po spojení je ve Wolfiku více než minule. Postupně skáčeme úvodní drop a pak hezkými peřejkami až ke Carbidwerk. Do dolního úseku si netroufáme, necháváme ho na menší vodu. Přemýšlíme, co dál. Otava je daleko, tak jedeme na průzkum řeky Ilz, nakonec dáváme soutěsku pod vesnici Furth, v DKVcku jse psaná za III-IV a má HW, ze začátku je to volej, ale pak začaly vlnky, hezké pohoupání pro každého, obtížnosti bych spíše hodnotil na WWII-III.

Letošní tání sněhu postihlo Krkonoše o velikonocích. Nezaváhali jsme a v sobotu sjeli Kamenici, Riegrovku na Jizeře a za soumraku jsme spláchli Jizerku, nasedali jsem nad Vítkovicema. Stav na Jizerce byl 111cm, což v pohodě stačilo, šlo by i o trochu míň. V neděli jsme vyrazili do Polska na Kemiennou, z pohledu ze silnice se nám zdála suchá, ale když jsme na ní sedli, bylo to v pohodě, krásné technické ježděníčko. V pondělí jsme byli už trochu unaveni, po sněhu jsme se byli podívat k železničnímu mostu na Jizeře a pak na Safírák. Nakonec jsme zkodrcali Safírák za 46cm, hodně z kopce, málo vody, nebezpečí zablokování. Pak jsme se vlili do Jizery, která byla jednoduchá, ale už asi kilometr před železničním mostem se to přiostřilo. Pod železničním mostem došly síly a my to odtáhli po sněhu dolů a tento úsek Jizery si nechali na příště.

Začalo jaro, a teploty kolem dvaceti stupňů, voda začíná tést. V pátek vyrážíme na Vodňanskou Blanici. Nakonec ji jedeme za 108cm. V sobotu Wolfsteiner Ohe za 112cm. A abychom se rozloučili s letošní zimou, tak v neděli jdeme na běžky - rodinný výlet na běžkách na Filipce.

V pátek sjíždíme Krounu (Ostradov 30cm), vody přiměřeně, celkem jednoduchý stav, moc to nevalí. Pak přejíždíme na Žejbro, které má málo vody, často jedeme po šutrech. Za soumraku ještě nasedáme na Prosečský potok, šířka za na jednu loď, dojíždíme za černého dne. V sobotu dává Mokrejš Krounu za 37cm, prý to hodně valilo, bylo pár hezkých válců, podobně jako před čtyřmi lety. My, ostatní, jedeme Ležák, vody akorát. V neděli jedeme Doubravu z Bílku (96cm což je  5,7 kyblíků), vstup do soutěsky naštěstí musíme přenést, kvůli stromu, jinak moc hezká voda.

S Jíchou a spol. otevírám letošní vodáckou sezónu na Lomnici, ve Varvažově je ideálních 140cm. Můj první vjezd do vracáku byl trochu nejistý, musel jsem vylehávat na pádlo, inu těch pár měsíců mé nepřítomnosti na vodě bylo poznat. Cestou dolů však opět nabývám jistoty správného náklonu. Končíme u pontonového mostu, který si někteří z nás pletou s jezem. Následuje přejezd na Skalici (Dolní Ostrovec 120cm) a po ní na soutok a dále až do přehrady. Těch závěrečných 500m od soutoku byl můj prvosjezd, byl to nejhezčí úsek na závěr, hezké vlny i válečky. Na březích bylo asi dva metry ledu, půl metru nad proudem, byl dost problém se vydrápat nahoru, příště si vezmu do lodi cepín.

 Podrobný článek naleznete na kajakáři.

Celý únor jsem nebyl na horách a tak rád přijímáme Zuzčino pozvání na chatu v Abertamech (Krušné hory). Jaro se blíží a je teplo, ani v noci neklesá teplota po nulu, takže venku není sníh, jen mokrá břečka. Na běžky se nám nechce, to by vůbec nejelo, tak  vyrážíme na místní malou sjezdovku. Byla prázdná. Lenka se Zuzku začaly jezdit, a já jsem Áže nasadil ťapací lyžičky a snažil se jí učit lyžovat. Ze začátku hezky ťapala po rovině, ale pak zahlídla mámu, jak krásně jezdí s kopce a chtěla taky. Tak ji máma na horní části sjezdovky brala mezi nohy a asi třikrát to společně sjeli. Pak se už Áže přestalo na lyžičkách líbit a začala si hrát ve sněhu. Já s mámou jsme si vyměnili meče. Začal jsem jezdit na prkně. Hodně se ten změklý sníh boří, při velkém náklonu jsem několikrát spadnul kvůli zapíchnutí prkna do sněhu, ale pak jsem získal správný cit a jezdil celou sjezdovku bez pády hezkejma řezanejma obloukama.

Večer se začíná projevovat Lenčino drobné zranění kolena, kulhá... Tak raději rychle vyklízíme pole a jedeme do Prahy. V neděli zahájím vodáckou sezónu.

Tak jsem zase po létech vyhrabal usárnu a vyrazil s kamarády z bývalého skautského oddílu na výpravu. Ověřil jsem si že i bez karimatky není v noci zima a že mi na víkend stačí minimum věcí - spacák, celta, ešus, čutora a nůž. Michal nafotil hezke fotky.

Tak jsme zase byli na chatě, už byla zima a museli jsme celou dobu topit. Naše staré Petry strašně čoudily, nejen při zatápění, nakonec jsem zjistil, že za to muže díra v koleni roury do komína. Tak jsem se rzí zabojoval, jako zbraň si vzal roli alobalu a celou rouru jsem několikrát zabalil. Vyhrál jsem, kamna nečoudí. Večer jsem byl na družbě s naším sousedem, je to dost pošuk, asi bývalý rowdies Bohemky, který utekl z civilizace a živí se jako zedník v Novém Strašecí. Letos se nám urodilo ho hodně ořechů, takže jsem lezl po stromech a třesením způsoboval ořechobití, zbytek jsem dotloukal koštětem. Áža byla nachcípaná, přesto jsme ji neudrželi v chatě a lítala po zahradě, dováděla na pískovišti a pomáhala se sklizní. Dokonce napodobovala tátu a lezla po stromě, na který jsem ji vysadil. Lenka také lezla po stromě, ale ne po ořešáku ale po jabloni. Přetíženým autem jsme pozde večer domů přivezli hodně bedniček jablek a ještě víc bedniček ořechů.

Na mořských kajacích jsme objeli ostrov Elba. Začali jsme na italském pobřeží, přejeli k Elbě a proti směru hodinových ručiček ji objeli. Jeden den jsme strávili výstupem na nejvyšší vrcholek Monte Capane.

Opět trávíme s rodinou víkend na chate. Anežce konečně dodělávám pískoviště a záhonky u chaty jsem zryl a zasil trávu, aby se to rytí již nemuselo opakovat. Sklízíme zbytek rybízu a posekávám trochu té trávy.

Kolem dokola, hezky podél břechu, ať je na co koukat a ručičky nezakrní.

Dnes jsem byl u zubaře, ale odpoledne jsem si zpříjemnil procházkou s Ážou na Milíčovský vrch. Hledali jsme tam poklad  Milicovsky Vrch, plazil jsem se pod trním, musel jsem si sundat tričko, abych ho neroztrhal, ono totiž špatně regeneruje na rozdíl od kůže. Nakonec byla Áža už nervozní, tak jsem hledání vzdal, snad příště. Cestou jela Áža na motorce a vymysleli jsme nový způsob zastavení - zvednutím. To stojím v zatáčce a přímo na mě se s kopce řítí Anežka, jen tak tak, že se nevyklopí a já ji těsně před nárazem zvednu do povětří.

Lenka s Ážou se vratili z Chorvatska a Lenku chytla záda, tak jsem se začal o holky starat naplno. S Ážou jsme v sobotu objeli Hostivařskou přehradu na motorce a našli poklady LIHOPA a Mouchuv mlyn. Jo a zjistil jsem překlad ažína slova "bojim" do češtiny, je to neco jako "táto, vem mě na koně". V neděli jsme před nákupem našli v Kuntratickém lese Teddy bear a Zabi cache.

Můj druhý pokus o zdolaní nejvyšší hory Alp. Opět neúspěšný, neboť příliš foukalo.

Zúčastnil jsem se konference o Javě pod širým nebem, no spíše pod Jizerskou střechou, viz http://jopenspace.cz/

Dnes jsem se svou novou GPSkou jsem ulovil svých prvních deset pokladů, podrobnosti v článku Tak jsem kačer

Prší tak vyrážíme do Německa na hezký potok.

Letos je divná zima, už podruhé jsem se chystal na lyže a skončil jsem na vodě. Původně plánovaný skialpový výlet na Grossvenediger jsme kvůli vichřici Emma zrušili, avšak Emma byla tak hodná, že do čech zavála déšt a voda na horách šla rychle nahoru. V neděli v půl deváte vyjíždíme z Čerňáku směr Mýto, kde se vlévá Mumlava do Jizery. Na zemi je pět cenťáků sněhové břečky, do toho prší, ale vody v řece je jen trochu nadlimitní, takže bychom to měli zvládnout. V poledne nasedáme u mostu na Mumlavu, má 99cm na vodočtu na soutoku. Za tohoto malého vodnícho stavu je to kličkovaná, připomína mi to Korsiku. Podkovu jsem přenesl, ale příště ji pojedu. Nakonec Mumlavu jsíždím bez vážného problemu, jen s jedním eskymáčkem (loop ve válci). Pokračujeme Jizerou 89cm na vodoču v Jablonci, je to jednodušší, Ostrov hrůzy jedeme vlevo. Nějaké fotky jsou na http://racek.czela.net/cpg/thumbnails.php?album=115.

Sjíždíme Horní Rolavu za stavu 97cm. Nasedáme pod vesnicí Rolava uprostřed louky, ze začátku jednoduchá WW II, pak se potok zařezává více do údolí v lese, obtížnost se zvyšuje na asi WW III, až do soutoku se Slatinným potokem by to chtělo více vody. Od soutoku je vody dostatek a začíná to být rychlé, končíme však zanedlouho u sjezdovky před Novými Hamry. Více podrobností v tomto článku.

Jako každý rok jsme se i letos vydali na naši chatu do Nového Strašecí. Tvrdé jádro ve složení Lucka, Jenda, Lenka a Cyril jsme s třemi dvouletými dětmi vyrazili už v pátek večer. V sobotu dorazili Jakub, Jana s Matějem + 2, Martin Č. +3, Meloun +3, Vševěd + 3, Ondra +1, Vítek + 4. S touto mateřskou školkou, čítající 15 dětí jsme vyrazili na výlet, pouštěli draka a přetahovali se na provaze.

Přecházíme západní hřeben Velké Fatry. První den ráno vycházíme z Krpeĺan, přes Kopu, Lubochnianské sedlo a Vyšné Rudno, spíme ve stanech před horou Příslop. Druhý den pokračujeme po červene přes Kľak a spíme opět ve stanech za Jarabinou. Třetí den dorážíme na oběd na chatu pod Borišovom, odpoledne jdeme přes Ploskou a přespáváme v salaši pod Suchým Vrchom. Poslední den máme o hodinu víc a tak jdeme přes Ostredok, Križnou a dále na východ přes Zvolen do Donoval, odkud odjíždíme zpět do Prahy. Zúčastnili se od středy večer Jenda, Soňa, Radek, Martin, Jakub a Cyril, v pátek dorazili Pavla, Jana a Jarda.

Firemní cykloakce k nám na chatu do Nového Strašecí. Vyrážíme v sobotu v 10 ze Zličína. Anežka je poprvé v životě vložena do vozíku za kolo a jedeme. Pro mě je to výrazná zátěž, dříve jsem býval mezi prvními, ted jsem s Ážou na chvostu. Jedeme terénem kolem Kačáku, v šest dorážíme do cíle, celkově ujeto 50km. Zůčastnili se Petr s třemi syny, Jenda, Soňa, Tomaš, Cyril s Ážou, večer dorazila autem Lenka a na motorce Martin s Luckou. V neděli ostatní jedou zpet na kole podobnou cestou, my s rodinou se vracíme autem.

Má první mořská akce. Vyrážíme z ostrova Murter a objíždíme Kornát, a vracíme se zp. Za pět dní na moři jsme ujeli 90km, první dva dny foukal protivítr. Zůčastnili se Honza, Milos, David, Lukáš, Kája a Cyril.

Ve složení Lenka, Áža, Cyril, Karel a Soňa jedeme na Roviště. Dáváme cesty Jedličkárna 5 (v pohodě na prvním), Stověžatá Paka 6- (na prvním, ale vršek nezvládám, oblézám, měl bych posilovat ruce), Babylon 5+ (na prvním s problémy nahoře), Dlouhý Noci 5+ (v pohodě na druhým, na prvním by to asi dřelo).

S Lenkou jedeme na vodu, Ážu hlídá babička. Teplou nejdříve jedeme na laminátové deblovce, vše v pohodě, jen háček se trochu bojí. Druhou jízdu jde Lenka fotit a já sjíždím Lomnický potok, hodně to valí, ale žádný problém v cestě není, jen se stačí držet ve středu toho splachovadla. Pod oběma jezy je válec, který s jištěním sjíždíme. V Teplé je už méně vody, přesto ji jedeme, neb na nás SK Zlíchov čeká dole. Lomničák nám trval asi půl hodiny, Teplou jsme dost spěchali a jeli jsme ji hodinu až k ČSAD.

S Kájou, Ivošem a Honzou P. sjíždíme Křemelnou. Nasedáme u dolního mostu v Prášilech, sjíždíme do soutoku s Vydrou a Otavou až do Radošova. Vodní stav 56cm, vody je to spíš méně, občas dřeme. První kilák je hezký technický, pak je to volej, kousek před mostem se te ztěžuje a na závěr hezká kaskáda s velkým rozdílem hladin. Od mostu je to lehčí. Celkově hodnotim na WW II-III, kaskada o stupeň těžší. Za vodního stavu pod 50cm bych to určitě nejezdil, okolo 70 by to mohlo být hezké.