Cyrilův dědeček akademický malíř Karel Solařík

se narodil v Krhové u Valašského Meziříčí 27. února 1915. Vyučil se malířem porcelánu v dílně svého otce, Karla Solaříka. V letech 1929-32 navštěvoval nepravidelně soukromou školu ak. mal. F. Hoplíčka v Olomouci. V roce 1936 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, do školy prof. M. Švabinského. Studia byla násilně přerušena v roce 1939, vrací se do rožnovské dílny k otci a Akademii dokončil po válce ve škole prof. J. Obrovského s diplomem z roku 1946. V roce 1945 se usazuje v Praze s rodinou trvale a pracuje ve svém bytě na Smíchově, v roce 1979 získává ateliér. V letech 1948-1979 se díky bratrovi Emilu Solaříkovi, ak. sochaři zabývá dokumentací severních Čech a stává se členem SČSVU v Ústí n./L. Jeho výtvarná činnost je velmi rozsáhlá. Věnoval se malbě na porcelán a z této oblasti připravil i dvě rukopisná díla. Zabýval se replikami významných středověkých i pozdějších výtvarných děl. V malbě a grafice se věnoval Praze, Valašsku, severním Čechám a také jihočeským motivům. Významnou část tvorby tvoří zátiší, menší díl jsou portrétní a figurální malby. Část tvorby je věnována i cestám, hlavně italským námětům, Jugoslávii a Švýcarsku. V malbě často experimentoval, jeho dílo je ovlivněno expresionismem a kubismem, později se inspiruje barevně postimpresionismem a výrazně se kloní k poetizaci námětu. Také v grafice se vedle expresivních motivů objevuje spíše sklon k lyrizaci. Jeho oblíbenými technikami jsou serigrafie pomocí rýžového papíru a technika šablonování. Malířská tvorba se uzavírá během šedesátých let, kdy ji vytlačuje grafika. Od roku 1990 se soustavně věnuje také esejistické činnosti. Významný podíl na duchovním rozhledu K. Solaříka měly zahraniční cesty. Díky švýcarským přátelům se realizovaly úspěšné výstavy a také navázal cenné přátelské kontakty, které umělci pomáhaly lidsky i existenčně. Celoživotní důležitou oporou mu byla manželka. Karel Solařík zemřel 29.3.2007 ve věku 92 let.