Přijala jsem pozvání Báry k nim na chatu ve Víkovicích v Krkonoších. Jela jsem s Ážou prvně dálkovým autobusem. Čtyři hodiny cesty autobusy z domova až tam jsme zvládly perfektně. Chatu jsem taky našla dobře. Byla krásná roubenná, voda se nosí ze sklepa, vaří se na plátových kamnech, jen elektriku tam už měli zavedenou. Spaly jsme v několika malých pokojíčcích. V pátek jsme šly kvůli častým dešťovým přeháňkám jen na malou procházku.

V sobotu jsem si udělala s Katkou, Vláďou a jejich dvěma dětmi výlet na Farmu Hucul. Osmi kilometrova cesta nám však trvala devět hodin. Nejvíc se nám všem líbilo dětské hřiště, které je současně i pastvinou koz.

V neděli pro mě a Ážu přijel Cyril, protože neustále pršelo a nebylo vidět skrz mraky do okolí, jeli jsme nakonec jen na oběd a domů.