V pátek po práci šup do auta a přes noc směřujeme do Rakouska. Ráno se probouzíme u Gimbachu, zkouknem vodočet - skoro trubka vody - no prostě akorát na sjetí. Čeká nás sice stoupání s lodí na rameni, ale bez práce přece nejsou pádláče. Za hoďku a půl nasedáme ve dvou čtyřčlenných skupinách na vodu - já jsem naštěstí v té druhé, která má plavbu mnohem zajímavější.

Hned v první peřeji (skok, slajd doleva a dva válečky) Mírovi ukradl pádlo jeden zlý šutrák, válečky ho zválcovaly a on si zaplaval - do příště si určitě natrénuje eskymáka bez pádla. Loď si naštěstí sám odlovil, pádlo jsem mu přivezl a už jedeme dál. Následuje zúžení s asi metr a půl vysokým stupněm - hezký zasouvák. Džembís v pohodě sjíždí, za ním mi někam zmizel Mirek a pak i Kája, já jedu poslední ale nějak je nevidím vyjíždět, tak zpomaluju a pak zahlídnu Džembíse jak vjíždí zpět ke stupni a něco řeší - je mi jasno, ve válci v tuto chvíli nejsem vítán, tak se rychle zajedu za takový pidi kámen a čekám. Dole furt něco Džembís řeší. Já vlasně nejsem ve vracáku ale ve válečku, tak si surfuju. Dole se ozývají podivně rány - nějaká loď tam rotuje. Surfuju si a snažím se aby mě to nespláchlo. Stále slyším dření lodě o skálu, tam dole si někdo fakt užívá. Už mě přestává bavit surfovaní, snažím se přistát, ale v tom proudu to nejde. Dole je pořád nějaké rodeo, ale už vidím Káju i Mirka na břehu s upřeným výrazem do válce - asi je rodeo přestalo bavit, ale jejich lodě to baví pořád. Dalších deset minut si surfuju, už mě to doopravdy nebaví, ale jet dolů nemůžu, nerad bych potkal rozzuřenou loď a byl nucen se k rodeu přidat. Nakonec všichni tři jdou nad stupeň s házečkama, že tam pro loď skočí a v tu chvíli vycítila Mirkova loď příležitost - opustila válec a rychle se vzdaluje po proudu, když ji nikdo nemůže chytit. Mirek si běží po břehu za lodí, mě se konečně naskytla příležitost to sjet bez rizika polibku od cizí lodě - v pohodě sjíždím a pokračujeme za Mirkem. Tomu se naštěstí loď umoudřila, zaparkovala na kameni a nechala se vylovit. A protože byl Mirek zdrcen dvěma krysama, tak se lodička nechala odnést zase na rameni dolů (přece to nepojede po vodě, mrška jedna).

Já s Kájou a Džembísem už rychle pokračuje dolů. Peřej s kapsou na levoboku skáču přes vyhazovák napravo, pod mostkem to zase beru hezky vlevo a míjím kapsu vpravo, prostě paráda. Nad soutěskou je strom, asi by šel podjet, my ho přenášíme, stějně se jdem mrknout, co nás čeká. Levý tobogán beru při vnějším okraji a pak se rychle srovnat do dvojskoku, letos ho dávám popředu, loňská válcovaná se mi nějak nelíbila. Následuje dvoumetrový skok s nainstalovaným autoboofem - prostě nemusíš nic dělat, ono to boofuje za tebe. Dále na nás čeká strom přes celou řeku, který po jednom přenášíme a za ním dvoumetrový skok, který je potřeba najet úplně vlevo. Loni jsem ho najížděl uprostřed, ale tam se skrýval šíkmej válec, který mě, potvora, posunul o dva metry doprava, já skok skočil moc vpravo a skončil v pravé komoře pod skokem. Skvěle se v ní bydlelo a pozorovalo házečky, které mi lítaly na pomoc - všechny vedle, tak jsem se nakonec musel vysvobodit sám jízdou hódně blízko padající vody. Letos jsem si dal pozor a vlevo to je v pohodě. Dále už valíme dolů, skáčeme závěrečné Schody a u trubky ukazující 49cm se vylejzáme. Gimbach je prostě krásná čtyřková voda, v úžasné soutěsce, všem doporučuji...

Nám to ale pro dnešek nestačí a tak přejíždíme směr Kopáč. Na Koppentraunu je hezká voda - 133cm.

IMG_4978IMG_4998

Po úvodním rodeovém válečku je Kopáč klidný, ale obtížnost pomalu roste. Hezké vlky, válcům je možno se vyhýbat. Až v peřeji Neviděná se na nás těší hned několik válců a kličkování v nich je netriviální, my však sjíždíme ze začátku vpravo a pak středem. Pod Neviděnou obtížnost příliš neklesá, občas tam je minutelnej válec, ale je to takové rozbité a kontinuální, vlny ze všech stran. Na Káju jedna taková vlna skočila a už byl hlavou dolů. To nic, to je v pohodě, Kajá přece umí eskymovat, ale když vyeskymoval tak na něj nepřipraveného skočila další vlna a další eskymák na levou stranu nešel, ale na pravou už jo, ale pak zas vjel pozadu do válečku a byl zase hlavou dole. Já jedu hned za ním a pozoruju ten kolotoč, ale pomoct nemůžu, kdybych se přiblížil, tak se o mou loď spíše praští než zvedne. Asi po devátém eskymáku se řeka trochu zklidní a Kájovi se podaří vjet do vracáku. Po chvilce odpočinku jedeme dohánět ostatní, ale další vlna zase skočila na Kájova Mága a začíná eskymákotoč číslo dva. Tentokrát Kájovi došly síly už po pátém eskymáku a rozhodl se, že si také zaplave, což bylo také výživné, s kajakem v jedné ruce a pádlem v druhé si proplaval pár válečků, než nás asi po 200 metrech odchytli ostatní, čekající ve vracáku. Dále nás už čekal jen jeden strom přes celou řeku, který šel za této vody přejet vlevo, nebo podjet vpravo a už jsme byli dole u mostu. Tam se rozvalujeme a svačíme, ale hospodský je proti - prý je to soukromý pozemek a picknick zakázán, tak raději balíme a jedem spát na Untertalbach.

V neděli vyrážíme všichni na horní úsek Untertalbachu, vody je málo, ale zbouchatelné to je. Ze začátku to je potok WW II, pak se rozleje a meandruje údolím, my musíme pádlovat po skoro voleji, ale zase máme doopravdy krásné výhledy po krajině. Pod vodočtem u hospody následuje sjizdný jez a pak úsek WW III, tady voda chybí ještě víc, musíme hodně kličkovat mezi kameny. Ivoš v tom kameneništi někam zarazil pádlo a protože ho dobře držel, tak zlomil karbonovou žerď, cvakl se, eskymovat bez pádla ještě neumí, tak musel vykrysit. Já mu pak ještě sto metrů lovil propriety z lodi, on si sestavil skládačku a jelo se dál.

IMG_5026oIMG_5038

U silničního mostu většina opouští řeku, do hlavního úseku Untertalbachu ( WW V ) jedeme jen ve čtyřech. Hned na začátku je super Vstupenka - taková podkova. Karel to najíždí jako první, drží se hezky uprostřed se špičkou trochu doleva a už vjíždí do válečku a ouha, špička byla příliš na stranu, vystřelila doleva a Karel zůstává bokem ve válci. V závěsu drží a ono nic ani cvak, ani ven. No tak drží dál a občas trochu zabere dopředu a centimetr po centimetru se propracovává dopředu, kde to podél skály odtéká. Asi za půl minuty začne převažovat síla poproudová nad sílou válečkovou a Karel za potlesku vyjíždí. No a teď je řada na mě. Projíždím to svým klasickým způsobem - po odrazu dávám pádlo nahoru, aby náhodou o něco nedrnklo a neschovalo se pod vodu a hlavně jsem připraven zabrat či vylehnout na jednu nebo druhou stranu. Vylehnutí nakonec není potřeba a já Vstupenku sjíždím. Katie je unešena z mého úžasného stylu - prý jsem to jel bez namočení pádla. Komu se Vstupenka zdá moc těžká, tak má poslední příležitost opustit řeku, budou i těžší místa a ustupovat se bude hůře.

IMG_5044IMG_5084

V soutěsce jsem se vydrápal nahoru, abych obhlídl situaci, pak se vracím k ostatním a dávám instrukce: "První skok je v pohodě, najeďte to středem, pak laguna a pak je těžké místo - skok s válcem v němž je kámen, který rozděluje řeku na dvě půlky, do té pravé se nesmíte dostat, tak to najeďte úplně vlevo, svezete se po skále a pak vás to protáhne dolů levou cestou". Ivoš je zvědavý, tak se ptá, co je vpravo. Já ho uklidním: "To tě nemusí zajímat, tam se prostě dostat nesmíš". Jak se ukázalo, instrukce byly správné, všichni to projeli, jen já tam do něčeho narazil a musel eskymovat.

Následuje šestimetrový vodopád. Já vodopády nerad, tak raději přenáším, ostatní to jedou. Nájezd je složitý, je potřeba to vzít přes šikmý válec vlevo a na srovnání před skokem není čas. Eskymovat museli všichni a když vyeskymoval Džembís, tak vidím, že mu chybí jeden list pádla. Naštěstí využil své singlířské dovednosti a podařilo se mu před další peřejí zaplout do vracáku. Jak tak koukám do válce, tak z něho vidím vyplouvat Džebísův list pádla, a hele ona tam je i žerď a dokonce i druhý list pádla. Cože? Vodopád sebral Džembísovi jeden list pádla a na oplátku mu daroval celé pádlo. Džembís poděkoval a dále jel s vyvrženým pádlem. Pod následující peřejí je strom, nám se to moc nelíbí, ale přesto jedeme, ze začátku spíše vlevo, pak doprava a spodní válec nás krásně nasměruje do díry mezi kmen a kořeny stromu - my jsme to sjeli v pohodě, ale kdyby válec někoho vyprovodil někam jinam, nemuselo by to dopadnout dobře.

IMG_5109IMG_5209

U mlejna nás doběhl nějaký Rakušan a chtěl vzít Džembísovi pádlo - prý ve Vstupence zaplaval, zničil loď a teď šel po břehu hledat další zbytky materiálu. Naštěstí je na břehu tlumočník Kája, který vyjedná půjčení pádla až do konce řeky. Skok U Mlýna jedeme všichni po skále úplně u levého břehu, kohout do skály vpravo se nám nelíbí. Následuje hlavní hřeb Untertalbachu - kaskáda Schody je asi osmdesát metrů dlouhá a na této vzdálenosti má dvacet metrů převýšení, žádný velký stupeň ale několik po sobě rychle navazujících slajdů a uprostřed kaskády je ostrov, aby si každý mohl zvolit svou cestu. Karel je nerozhodný, nabaluje se na rozdělovák, ale podaří se mu vysvobodit do levé varianty, kde navštíví kapsu, no spíše vracák u levého břehu. Mě zase úvodní skok kopne spíše doprava, tak se rychle srovnám do pravé varianty. Pod ostrovem nás to oba dva odírá o pravou skálu, příště to musíme najet co nejvíce vlevo.

Dále už je Untertalbach lehčí, za zmínění stojí jen schod, který se musí skákat tak trochu bokem, abychom nenarazili do skály. Nakonec všichni dojíždíme až na soutok s Obertalbachem, kde nás už očekává zbytek výpravy. Džembís vrací pádlo a pak už ujíždíme zpět na sever - země česká, domov můj.