Letošní sezóna byla poznamenaná Covidem. Naše týpí na zahradě u lesa pro nás bylo takovou oázou v zarouškovaných městech. Tady jsme si užívali klidu, pohody a fyzická práce nás odváděla od chmurných myšlenek.

uvnitr

Díky častému pobytu na zahradě, (letos jme tu byli nejvíckrát za ty čtyři roky), Cyril rozšířil lanové prolézačky mezi stromy. Já jsem postavila pro Berinku z větví na zemi domeček. Cyril začal hloubit sklípek, který zatím vypadá jako studna a studna na pozemku zase slouží jako lednička. A společně jsme zařídili kuchyň pod jabloní. I když se tam zatím hlavně myje nádobí. A s dětmi jsme se pustili do dřevořezby. Kryštof nám pomáhá s s totemem, já si dělám misku a už jsem si vyřezala i lžičku a kotlíkovou vařečku. Ušila jsem velký kapsář, který se ukázal jako velmi praktický a hlavně si mi konečně podařilo dokončit z vrbových větví rošt na indiánskou postel i s opěrkou pro záda.

posteldomecek

Ve Voticích město otevřelo nový biotop. Koupání tam je super.

Na pozdzim jsme řešili problém zčernalé plachty týpí. Podařilo se nám ji okartáčovat a na jaře se ji chystám ošetřit přípravkem proti plísni a naimpregnovat.

I v zimně jsme jezdili na zahradu. Nejčastěji já sama a prořezávala stromy, pálila hromady uschlých větví, včetně šípků, trnek a jiných pichlavých potvor. Tím se volná plocha zvětšila aspoň o 5 m2. Před Vánočními svátky jsem opět jela s kamarádkou na každoroční řezání jmelí, tentokrát zpestřené tím, že na příjezdové cestě byl spadlý strom, ale okolí už dobře znám, tak se mi k zahradě podařilo dojet jinudy (terénem).

zima

V únoru 2021 jsme dokonci vyjeli do zasněženého okolí celá rodina na běžkách. Všichni jsme si to moc užili, bylo to zase úplně něco jiného než v urolbovaných stopách v davu lidí. Tady jsme si šlapali cestu, sjížděli z kterých kopců se nám chtělo. Dokonce na Cyrilovým sklípku by se dalo bruslit!

bezkyskok

 

Galerie fotek z léta a podzimu tady.

Galerie fotek ze zimy tady.