Na začátku července jsme jeli na prodloužený víkend do Rakouska. Původně mě sice Cyril lákal do Slovinska, ale tam uzavřeli hranice, takže místo na Soču jsme jeli na Salzu.

Odjížděli jsme v pátek večer naší dodávkou. Cestou jsme v ní přespali a ráno zastavili na parkovišti u Lassingu, s tím, že počkáme na další auto, kterým měl přijet náš kamarád Vojťák s dětmi.

Sobota 4.7.

Abychom si zkrátili čekání vydali jsme se zkoumat okolí. Informační cedule lákala na nějaký vodopád. Nenechali jsme se odradit vstupným a vydali se kus po cestě z parkoviště. Anežka se rozhodla, že raději bude lenošit v autě. Místa tam měla dost - celkem tři sedačky jen pro sebe. Hned u parkoviště byla pohyblivá dřevěná figurína dřevorubce, která v potoce řezala dříví. Byla totiž na vodní pohon, pomocí mlýnského kola. Měli jsme čas, tak jsme já, Cyril i Berinka pokračovali dál po široké cestě. Došli jsme až k bráně Mendlingtal "Na dřevěné stezce" - historie dřevorubců, kovářů a dalších řemesel na vodní pohon.

14 55

Nakonec jsme stihli celou cestu až nahoru. K autu jsme se vraceli po silnici. Vyšlo to akorát. Vojťák zrovna přijížděl na parkovště a my sbíhali louku nad ním.

Společně jsme přejeli pod přehradu, kde začínal první nejlehčí úsek Salzy. Cyril s Berinkou jeli na Yukonu a Anežka na Packraftu.

194 220

Kromě Vojťáka tam byli další známí i neznámí češi. A i němci nebo rakušáci. Já jsem zůstala na suchu. Nejdřív jsem se prošla podél vody, šla jsem nahoru nad přehradu a fotila a potom jsem jela autem po proudu a občas zastavila, fotila vodáky.

134 153

Na jednom pěkném místě, jsem si na břehu pověsila mezi stromy ve stínu hamaku a to byla pohodička. Akorát v celém údolí je dost špatný signál. Cyril se mi dovolal, až když jsem pěknou dobu čekala nad slalomovým kanálem ve Wildalpenu, že skončili ještě nad městem. Zakempovali jsme v kempu Nachbagauer nad městem. Byl to narozdil od obou kempů ve Wildalpenu příjemný klidný kempík. Spíme v autě, ale za stan se stejně neplatí, jen za osobu. A Beri neplatila nic. Nakonec jsme tam zůstali až do úterý.

236 633

529 303

Na dvě noci jsme se potom i přestěhovali na uvolněná místa dolů k vodě. Takže si děti mohly hrát na břehu řeky.

538 535

Neděle 5.7.

Druhý den Cyril s holkama a dalšími vodáky jeli druhý, těžší úsek z kempu až ke "schodům".

497 404

Já jsem opět seděla za volantem. Nejdřív jsem se válela v kempu v hamace, která v té dolní části šla pověsit a potom jsem se kochala výhledem na řeku z vyhlídky na križovatce u "schodů". K vodě vedou dvě cesty z každé strany mostu na křižovatce. Ale dole se nedá suchou dohou přejít z jedné na druhou. Znamená to, že člověk musí výjít stejnou cestou nahoru, přejít most a roh křižovatky, kde není ani chodník a sejít dolů druhou stranou. Tak jsem se nechala převést v lodí, když Cyril s ostatními připluli. Po přependlování aut se už všichni těšili zase do kempu. Po malém odpočinku jsme ještě všichni zajeli do Wildalpenu na slalomový kanál, kde jsme pozdravili další známé  a někteří z nás dováděli s různými loděmi ve vlnách.

612 281

Pondělí 6.7.

Na vodu se dnes nikomu nechtělo, tak jsme si naplánovali výšlap v kopcích. Auto jsme nechali v sedle nad Seewiesen, kde jsme byli před sedmi roky "venčit rodiče". Vyrážíme po značené cestě 855. Cesta vede nejprve po zrušené sjezdovce, potom se klikatí lesem. V cca 1650 m.n.m. jsme se dostali nad úroveň lesa. Anežku to už nebavilo, Beri taky protestovala, ale po dvou hodinách pochodu jsme se usadili v sedle a kochali se výhledy do okolí. Na vrchol Seeleiten 1734 m.n.m. to byl už jen kousek, v zásadě po rovině.

677 139

Dokonce jsme ani nezmokli, i když hlásili už od tří hodin přeháňky. Suší jsme sešli dolů a ještě jsme se osatními potkali v místní "Bramborárně" Wasserlochschenke, kde vaří výborné brambory plněné na různé způsoby. Akorát brali jen hotovost, tak jsme se u kamarádů trochu zadlužili. Ale pochutnali jsme si výtečně. Nakonec se rozpršelo, takže jsme večer strávili v dodávce a hráli hry.

Úterý 7.7.

Beri si chtěla si hrát u řeky, já si četla v hamace a Cyril s Anežkou si dali znovu druhý úsek ke "schodům". Cyril si mohl jet na svém "Toru" - kajaku a Anežka opět na Packraftu, že pojede i slalomový kanál. Cvakla se za celou dobu jen 2x. V domluvený čas jsem je s Berinkou naložila a vyjeli jsme směr Čechy.

632

Cesta ubíhala dobře. Našli jsme i jedno moc pěkné místo u Freistadtu, kde jsme na chvíli zastavili, uvařili večeři a pak zase pokračovali k hranicím. Přespali jsme zase v autě už v Čechách.

 

Středa 8.7.

Ráno jsme dojeli k Vltavě za Vyšším Brodem a vydali se pěšky podél vody tzv. Čertových proudů. Cyril nám jmenoval místa, která jezdil, když se pouštěla voda z přehrady.

761

Kromě zkoumání kamenité řeky jsme se i najedli borůvek, kterých tam bylo dost. Jen v přehradě, kam jsme potom odpoledne dojeli jsme se nevykoupali, protože foukal studený vítr. Taky jsme si za těch pár dní v Rakousku zvykli na průzračnou vodu rakouských řek. I když tato byla zase teplejší. Závěr sice tedy nevyšel podle našich představ, ale jinak to všude bylo fajn.

 

Fotky z vody:

https://photos.app.goo.gl/jbdnntGT2xtvdHMv6

Fotky z hor:

https://photos.app.goo.gl/2S5ThnXt3C7HcaRv8

Ostatní fotky:

https://photos.app.goo.gl/umPxnHTawJzWGSSy7