Za mlada jsme každý rok jezdívali na týdenní cykloakce, na těžko se spaním pod širákem. Pak se ale objevili mrňousové a tradice umřela. Letos jsme se však rozhodli, že ji vzkřísíme a mrňousky vezmem s sebou. Jenda naplánoval 80-ti kilometrovou trasu po cyklistických stezkách a malých silničkách v okolí Ralska, ostatní naplánovali celotýdenní rytířskou hru pro děti. Maminky sbalily věci, tatínkové to naložili a jelo se na sraz do Mnichova Hradiště.

IMG_8296u

První dny bylo počasí pěkné, jeli jsme na lehko, jen s pár drobnostmi na den a ujeli jsme patnáct kilometrů (denně). K večeru se Cyril otočil a za půl hoďky byl zpátky na startu a autem plným spacáků a stanů dojel na kempovací místo.

V neděli u kaple sv. Prokopa jsme potkali krále, který dětem oznámil, že jsou pážata, zatím, ale až dokáží svou odvahu, budou si pomáhat a hlavně budou znát přísahu, budou pasování na rytíře. Třetí den všichni strávili kvůli dešti ve stanech, aspoň si mohli namalovat erb, který potřebuje každý rytíř a za namalovaný erb se dozvěděli první část rytířské přísahy. Vševěd s nimi také hrál hru Honem, hoď si kostkou (varianta Dračího doupěte pro pážata věku 3+). Večer měli bojovku, museli jít v lese po svíčkách. Pážata se předbíhala, kdo bude první u první svíčky, ale k druhé se jim po jednom nechtělo, teprve všichni najednou se odhodlali k druhé svíčce, ale dál to prostě nešlo, nepomohly ani baterky na cestu a tak nakonec pážata přemluvila rytíře Matěje, ať je doprovodí. Na konci svíčkové cesty byla u velké skály svíčka v lahvi, pážatům to připadalo jako hrobeček a chtěla se vrátit se slovy "tak jsme to viděli a zase můžeme domů". Teprve díky nebojácné či spíše nevědoucí Anežce se ostatní odhodlali přiblížit a prozkoumat a nalezli klíč, který by se jim mohl v budoucnu hodit.

IMG_8330oIMG_8310u

Ve středu už jeli na kolech i Lucka s Matějem a Krtkem. Pro zpestření cesty byly závody na kolech, Takový slalom okolo cyklolahví, měřil se čas, ale nakonec vyhráli všichni zúčastnění, protože každý měl vlastni kategorii. Ve čtvrtek přijeli Adámkovi s ročními dvojčátky a Lenka. Miminka na dece se stala ústředním bodem, pážata i rytíři si s mini chtěli hrát. Program na dnešek byl volný,rozdělili jsme se do několika skupin - dvě cyklistické (velký a malý okruh) a dvě turistické (sjízdné pro dvojkočárek a nesjízdné). My jsme s Luckou a jijími dětmi šli tou nesjízdnou pro dvojkočárek na zřícenínu Ralsko. Stoupali jsme nahoru přes Vranovské skály, skrz hustý bukový les až k zřícenině hradu. Výhled je tu však krásný a zřícenina je skvělá prolízačka pro děti, jen je tu plno střepů a nápisů v azbuce, holt přítomnost Rudé armády před dvaceti lety zříceninu poznamela.

IMG_8531-IMG_8550um2

Večer jsme nabrali vodu v jedné hospodě v Ploužnici, kde jsme si dali večeři a potom jsme se všichni sesedli u táboráku. Hrálo se na kytaru, ze začátku to vypadalo na monotématický večer ze Ebeního zpěvníku, ale večer byl dlouhý a my přidali i jinačí písně.

IMG_8487IMG_8402um

V noci začalo pršet a pršelo ještě druhý den dopoledne. V 11 hodin Jenda zavolal, že vyhlašuje konec deště, tak jsme začali balit a v poledne jsme všichni společně vyjeli na kolech na další úsek naplánované trasy. Jen Hanikovic a Adámkovic rody se musely vydat na cestu domů. Adámkovi úspěšně absolvovali s dětičkami první noc ve stanu. My jsme cestou sbírali borůvky a trhali bylinky pro poustevníka, který byl na zřícenině Stohánek. Pážata se bála meditujícího poustevníka vyrušit, ale nakonec se odvážila přiblížit a dát mu jídlo. On jim za odměnu prozradil další část rytířské přísahy.

IMG_8591u

Cestou k Hamerským rybníkům měli Krtek s Matějem kolizi. Krtek s rozseklým rtem odmítal pokračovat na kole. Dlouho byl ochoten jen sedět na mámě, ale pak se nechal přesvědčit k pochodu za ostatními. Do toho začalo pršet a to dost vydatně, takže jsme jako vodníci zakotvili v hospodě v Hamru na Jezeře.

Mezitím jel Matěj hledat místo na stany. Když trochu přestalo pršet, vydali jsme se podle popisu Matěje na místo určené. Konečně jsme také využili naši plachtu 6x4 m, kterou jsme natáhli mezi auto a stromy a měli větší prostor bez deště. Večer dorazil Vojta, který měl zítra zastoupit Lucku, která jela hrát na koncert. Pod plachtou si pážata vyslechla pověsti o okolních hradech a šla spinkat.

Ráno déšť neustával, navíc Cyril vyčetl na webu něco o povodních na Liberecku, předpověď počasí byla nevalná - celý den pršet, kolem poledne méně, zato na večer plánován armagedon. A tak jsme raději akci předčasně ukončili, vždyť každý rytíř musí umět ve správný čas ustoupit.

Hru jsme ukončili za dva týdny u Matěje a Jany, kde děti musely najít truhlu s pokladem, který jim byl rozdělen a večer u táboráku byly po přednesení Rytířské přísahy pasováni na rytíře.

Rytířská přísaha:
Kdo je rytíř, nemá strach,
ani ve dne, ani v tmách.
Nechová se zbaběle,
chrání svoje přátele.
Rytíř v nouzi pomáhá,
tak zní moje přísaha.