Z expedice do Francie jsme se museli vrátit dříve z důvodu 5.tého ročníku Venčení rodičů, jak tuto Kájovu akci Cyril před lety nazval. Jde o několikadenní výlet do Rakouska, na který jedou tři generace účastníků, většina je důchodců.

10.7. sobota - příjezd

Z Prahy vyjíždíme před desátou a v plně obsazeném autě míříme na jih, přes Budějovice, oběd ve Včelné, Freistadt, Steyer. Absolvujeme terénní vložku v režii naší Mršky (GPS autonavigace) a koupačku v Enži. Dorážíme do údolí Johnsbachu a ubytujeme se v chatě Ödsteinblick.

11.7. neděle - lezení na Festkogelu a výlet ke kostelu Johnsbachu

Podle předpovědi má být nejmenší pravděpodobnost bouřek a tak Cyril s Kájou jdou lézt na Festkogel. Vyrážejí bez snídaně před šestou, aby stihli stěnu ve stínu a neupekli se na té jižní stěně.

Nakonec vylezou čtyři délky v dolní části kopce (obtížnost 4-5 UIAA) a ve dvě hodiny jsou už zpátky na pivu v chatě. Já s Ážou a ostatními jdeme značenou cestou směrem na Johnsbach. Cestou se postupně dělíme na několik skupin. Anička s Evou mají namířeno do kostela, ale chytají se první odbočky a nesprávně scházejí z cesty, což se jim nemilosrdně vymstí dlouhým závěrem po rozpálené silnici. Já s Ážou díky zkoumání kamínků, klacíků a kytiček nestíháme tempo ostatních, kteří směřují až k Mödlinger Hütte 1523 m.n.m., a tak se také oddělujeme. Po čtyřech hodinách zvládáme ty čtyři kilometry ke kostelu, kde v chládku staré stavby nacházíme babičku Aničku. Dobíhám pro auto a přivážím nás zpátky do chaty.

12.7. pondělí - Hochtor

Počasí je opět krásné, i když až moc horké. Anežku na dnešní den svěřujeme babičce Aničce a vyrážíme ve skupině Cyril, Kája a já autem k přehradě na Enži na druhé strany hor. Stoupáme kolem k velkému vodopádu a pak vodopád obcházíme ferrátou Wasserfallweg.

Dále stoupáme okolo kamzíka k chatě Heshütte, kde poobědváme a kde nás Kája opouští - vrací se dolů cestou, kudy zatím stoupá zbytek účastníků. Já s Cyrilem pokračujeme dále vzhůru na vrchol Hochtor 2369 m.n.m. Místy jsou na cestě ukotvená lana, ale sedáky vyndaváme až v závěrečném úseku, který nakonec nebyl těžší než dosavadní část. V pět hodin jsme konečně nahoře. Před námi dorazila jedna starší dvojice lezecí cestou, ale sestupu je ale předcházíme, když lepí na nohách puchýře. Do chaty jsme se vrátili skoro poklusem v půl osmé, po deseti hodinách od nástupu do ferráty s celkovým převýšením 1770 m nahoru a 1470 dolu.

13.7. úterý - Leobner

Dnes bych brala odpočinkový den, jenže na velký výlet i s Ážou je poslední šance dnes. Kde je naše auto? Aha, ono zůstalo u Enže, tak musím dojet s ostatními k přehradě, kde od včerejška spinkalo, dokonce i navázaný kajak na střeše nikdo neukradl. A tak v půl jedenácté odjíždíme na konec údolí potoku Johnsbach. Cyril nás vysadil u zákazu vjezdu a vrátil se parkovací místo. Jdeme po značené cestě do sedla Leobner Torl 1730 m.n.m. Áža vždy kousek šla, ale pak se zastavila a my jsme ji museli všemožnými způsoby přimět k další cestě. Takže jsme šli napřed a na potůčku postavili hráz a lákali ji, ať se na ni jde podívat. Nebo jsme hodili kamínek na cestu před sebe a běželi k němu a kdo byl u něj dřív, mohl ho hodit zase dál. Cyril dokázal Anežku tak motivovat, že tam došla po svých. Cestou jsem si šlápla do měkké hlíny a až ke kotníku si obarvila botasku, ale do večera uschla a byla jako nová. Cyril se nechtěl vracet stejnou cestou a tak vzal Ážu na koně a pokračovali jsme na vrchol Leobneru 2044 m.n.m. Vrchol je krásný, placatý a travnatý - ideální pro Anežku. Dáváme "bobra" a vyrážíme dolů.

 Z vrchu vypadala cesta jednodušeji, nakonec jsme si cestu museli zkracovat přímo lesem dolů. Cyril na závěr šel napřed pro auto a perfektně nám to vyšlo. Když jsme docházeli k zákazu vjezdu, akorát Cyril přijížděl. Do chaty jsme přišli přesně na večeři.

14.7. středa - Brekeke, Salaše

Cyril s Kájou si dnes sjíždějí na kajaku Kummerbrückenstrecke (česky Brekeke), což je jeden z úseků na Enži. Kájovi se zdá začátek až příliš zajímavý, tak nasedají o 800m níže, i tak je to velmi zajímavá řeka s mnoha úzkými průjezdy. Já s Anežkou se přidáváme ke zbytku výpravy a podnikáme krátký okruh v zadní části údolí kolem hezkých salaší. Jeden hospodář, kterému vedla značená cesta před zahradu, se nás snažil za každou cenu poslat po silnici a ne lesní značenou cestou. Když jsme mu řekli, že pro Anežku cesta nebude problém, když včera byla na Leobneru, tak oněměl úžasem. My jsme jeho zaváhání využili a rychle jsme prošli kolem něj. Salaš byla zavřená, tak jsme posvačili v chládku u korýtka vody a již sestupovali po silnici na parkoviště.

Cestou jsme u jedné chalupy objevili úžasné vyřezané postavy ze dřeva. Z parkoviště se přesouváme k Enži a hledáme, kde přistál Kája s Cyrilem. Nakonec nás Kája, který už dostopoval pro auta našel a dovedl tam, kde byl Cyril s loděmi. Tady se všichni loučíme a vydáváme se k domovu.