V okolí Kutné Hory jsem už byl několikrát v létě s rodinou, je tam totiž hezký kemp a skály na lezení. Procházka kolem Vrchlice je také zajímavá, zvláště když je spojena s průzkumem okolních štol. No a po suché Vrchlici jsem pokukoval, jaká by asi byla, kdyby měla vodu, ty kaskády z rybníka vypadaly moc zajímavě. V létě se dají projít přímo korytem, vylézt stupně po vlhké skále a hlavně prozkoumat, zda tu není nějaká záludnost v podobě sifonu a pak už stačí čekat až z přehrady pustí dost vody.

A to nastalo teď o víkendu - v nižších polohách Čech začal roztávat sníh, kterého se letos v zimě urodilo hodně. Do přehrady v Malešově začala přitékat voda ve velkém a tak hrázný pro nás pustil 4,12 kyblíků. Po srazu s Čelákovickou sekcí jsme v Kutné Hoře nechali jedno auto a už jsme se hrnuli k Velkému rybníku. Hladina vypadá trošku jinak, než v létě - skoro by šlo po ní chodit. Snížák a spol. tu už stepují a než to stihnem obhlídnout a hodit se do hydra, tak už to mají dvakrát sjetý.

IMG_00_2178

Nasedáme nahoře na hrázi, ale špricka mi nejde nasadit, je po pár suchých měsících nějaká scvrklá. No nic, sklouznu se tak pět metrů z hráze dolů a už je mokrá, vláčná, tak ji můžu pořádně nasadit. Rozjíždím se na první skok, najíždím to trochu vlevo, kde je takový nos, který mě sám boofuje a já jakoby nic přistávám dole v lagunce. Druhý skok je nižší, ale nájezd nájezd složitější, jde tam prod z boku. Mě se to daří najet razantně a v pohodě přistávám v malém vracáčku vlevo. Poslední skok už je za této menší vody v pohodě, jen bych ho nechtěl jet hlavou dolů.

 

IMG_2184

Dole jsem vylezl z kajaku a zaujímám fotografickou pozici, neboť ostatní dávají druhou jízdu. Foťák však stávkuje, baterce je zima. Tak rychle měním plány a cupitám s kajakem nahoru za ostatníma. První jízda byla v pohodě, tak už do druhé taky najíždím v pohodě. Chyba! Laxnost způsobí, že do prvního válce padám přímo po špičce a celý se potopím a už mě to zase vystřeluje nahoru - naštěstí neloopuju a tak zajíždím do tišiny s výrazem, že jsem to tak chtěl. Pak najíždím do druhého skoku, zase málo razantně, v nájezdu mě to sežralo a válec poslal moji hlavinku pod vodu. Tak to je první letošní cvak. Snažím se co nejrychleji vyeskymovat, vůbec si nejsem jist, zda to stihnu před třetím stupněm. Když zas mám hlavu nahoře, jsem trochu dezorientovaný, ale pak naštěstí vidím, že vplouvám do vracáku jako v první jízdě. Na poslední stupeň už dávám pozor a sežrat se od něj nenechám.

Dále už je pohoda. Dělám Fantomasovi pár hezkejch fotek, on je pak rozčilenej, že sem to fotil na makro. Co protestuje? Vždyť tam jsou krásně ostré kapky a v pozadí totálně rozmazanej Fantomasůf flek.

Pak projíždíme kolem pravé, zatím nesjeté výpustě a pokračujeme dále. Potok je tak WW II, pár sjízdných jízků, jedny nesjízdné roury pod mostem, hezká příroda okolo. Nakonec vjíždíme do Kutné hory, kde se nám ukáže sv. Barbora, odkaz z doby stříbrné, prostě romantika. Na závěr je u auta takový malý rodeový skůček s válcem. Je to v pohodě, když se to najede vlevo nebo uprostřed. Zmateně navigujeme Stýbla doprava, on čelně naráží - no prostě krásné rodeo na závěr (Stýblovi to neřikejte, ale ta navigace byla cílená, aby byla zábava).

Pak už jen hrrr přes hospodu domů.