Stejně jako loni odjíždíme po vánocích do Jizerek. Tentokrát jen se Soňou a Jendou.

První den jezdíme na sjezdovce kousek od chaty. Anežce jsme domluvili na středu individuální hodinu v lyžařské škole Petra, když jsme zjistili, že si už přeskáče nechá nazout a nechce je hned sundat, jako to bylo loni. Předali jsme ji instruktorovi Petrovi a šli nenápadně na kopec pozorovat co bude. Anežka se nechala v pohodě na koleně vyvézt nahoru. Tady už byla postavena čelem dolů, lyže ji byly uvedeny do polohy „stříšky“ a byla postrčena do pohybu směrem dolů z kopce. Petr jel před ní pozadu. Za tu hodinu sjeli sjezdovku tímto stylem třikrát. Když jí nechal, aby se rozjela sama, mávala u toho rukama jako kačer (a určitě říkala „nejde“). A zabrzdit taky neuměla, nechávala se Petrem chytat. Pak se brečící v půlce sjezdovky rozhodla, že už nechce jezdit a tak se tam oba dva váleli po zemi. Musela jsem se chechtat. Jestli pro ně za chvíli nepřijede skútr. Ale Petr byl borec. Proto jsme na ní chtěli tvrdého mužského, aby zvládl její záchvaty. Musím říct, že jsme si ho všichni za ten týden oblíbili. Anežka s ním jezdila ještě 2x a poslední den se už uměla sama rozjet, zastavit a vyhnout se překážce. Navíc chtěla chodit lyžovat pořád i večer, když jsme ji už hnali do postele a Cyril na ní zkusil, že jestli nepůjde spát, že půjde lyžovat. Na to se sebrala a odešla a k našemu velkému překvapení přinesla kombinézu a helmu a že teda jde lyžovat.

V úterý bylo od rána modrá obloha a slunečno, tak jsme vyrazili na běžkách. Objeli jsme celou přehradu. Anežku Cyril táhl za sebou na bobech.

Na Silvestra jsme si udělali obložené talíře a hráli hry. Cyrilovi jsme popřáli k jeho narozeninám.

Poslední den oba lyžujeme s Anežkou na Luciferovi.