Na naši rodinnou dovolenou jsme ještě vzali Báru s Kristinkou. A protože naše auto už nebylo schopno tak dlouhé cesty, zapůjčili jsme si firemní FOFO (Ford Focus).

Odjíždíme  8.9. pozdě večer od Báry, kde jsme doplnili auto k prasknutí. Přespání jsme naplánovali poblíž Garmisch-Partenkirchen. Ve stanu jsem spala já, Anežka,  Bára a Kristinka. Cyril spal venku u stanu. Ráno nám pokazilo náladu zmizení tropika ze stanu, které jsem sušila u řeky. (Cyril si stále myslí, že ho odfoukl ten nepatrný vánek). Naštěstí máme sebou ještě velký kempovací stan.

9.9. Dál jsme pokračovali do Ventu v údolí Oetz v Rakousku, kde Cyril naplánoval výlet údolím pod Vildspitzi 3772 m.n.m. Moc se nám tam líbilo.

img_7449img_7517

Večer jsme přejížděli k jezeru Lago di Garda. Cestu jsme si vylepšili přejezdem placeného sedla Timmelsjoch 2509 m. Výhledy do šeřící krajiny byly úžasné. Jen Kristinky žaludek nějak špatně zvládal serpentýny.  Do Rivy u jezera Lago di Garda jsme přijeli za hluboké tmy až v půl jedenácté. Já s Bárou jsme šly domlouvat na recepci ubytování a Cyril utěšoval probuzené brečící děti. Na svém stanovišti jsem Ážu uložila do spacáku na karimatku pod strom. Cyril zatím za pomoci sousedů stavil náš Poseidón a Bára se věnovala Kristince. Večeři jsme vařili teprve až když byly děti uloženy ve stanu. Byl hezký večer a tak jsme ještě poseděli před stanem u lahve červeného vína.

10.9. Ráno jsme se hned po vypravení, což bylo v půl jedenácté, vydali k jezeru. Předčilo naše očekávání.

img_7601roimg_7632

Děti to zapíchly hned u vody a nechtěly jít dál. Vrátili jsme se, až když naše žaludky vyvolávaly čas obědu. Anežka rozhodně na spaní nevypadala, tak jsem si s ní i s Cyrilem šla znovu zaplavat. Nakonec jsem ji uspala v Kristinčině kočárku. Aspoň jsem si prohlédla okolí kempu. Odpoledne jsme ještě jeli prozkoumat lezecí oblasti a nakonec jsme hned na té první, kterou Cyril znal z dřívějška zůstali lézt. Byla to příjemně ukloněná plotna u tunelu podél jezera. Lezl ale jen Cyril a Bára. Já jsem nechala chvíli lézt Anežku, šlo jí to dobře, jen se musí ještě naučit nechat se spouštět.

11.9. Druhý den na Gardě jsme jeli na výlet. Autem jsme vyjeli na parkoviště pod Monta Varagna do 1560 m.n.m. a pak jsme pěšky pokračovali po značené cestě č. 601 až k chatě Rif. Monta Altissimo Damiano Chiesa v 2050 m.n.m. U chaty byla dětská lanovka a občerstvení. Snědli jsme společně jedny těstoviny a vydali jsme se na zpáteční cestu.

img_7674img_7751

Dole v městečku Nago-Torbole jsme na chvíli zastavili, prošli se podvečerními uličkami a koupili nějaké ovoce a víno, čerstvé pečivo už zase nebylo.

12.9. Třetí den v kempu jsme balili. Přejíždíme k moři. Kemp jsme museli bohužel opustit do 12-ti hodin, stihli jsme akorát sbalit a protože se počasí začalo kazit a stejně jsme nenašli neplacené parkoviště poblíž jezera, vzdali jsme koupání. Cestou jsme se akorát stavili na zmrzlinu. Jeli jsme vyhlídkovou jízdou podél jezera. Do Jesola jsme dojeli v pět odpoledne. Kemp Villaggio Adriatico byl skoro prázdný a pláž skoro také. Trochu jsme se smočili v moři a šli jsme stavět stan a vařit večeři. Taky začali nehorázně žrát komáři.

13.9. Druhý den u moře jsme si užívali slané vody, vln a písku (hlavně děti)

img_7782ooimg_7828

a večer jsme okusili pizzu v místní restauraci, která sousedila s bazénem, kde měli barevně nasvícený vodotrysk. V noci začalo pršet a pokračovalo i s přestávkami přes další den.

14.9. Třetí den jsme jeli z Punta Sabbioni lodí do Benátek. Bohužel nás nenapadlo, že brát tam kočárek není dobré řešení. Pěkně jsme s Bárou na něj při 150 přenášení kanálu nadávaly. Pak dokonce přestalo pršet a tak jsme se mohly i kochat okolím.

img_7971ako

Na čtvrt na šest jsme měli zpáteční jízdenku. Z naší lodi jsme pak zírali na obrovskou výletní loď, která projížděla Benátkami a přesahovala výšku budov ve městě. Cestou do kempu jsme se ještě stavili na nákup v supermarketu.

15.9. Čtvrtý den balíme. Díky problému na vrátnici kempu jsme čekali půl hodiny, než jsme mohli odjet. Autem jsme přejeli na konec pláže, kde jsme se šli ještě chvíli vykoupat. Ale hodně fouká, sluníčko nesvítí, takže žádná idyla. Domů se vracíme přes noc, protože potřebují u Cyrila v práci auto. Tak jsem řídila od 22 do 4 v kuse.

Závěrem bych dodala, že by chtělo na takový plán mít dvojnásob dní. Všude bylo nádherně, ani jsme nestihli využít všech možností, která jednotlivá místa nabízela. Klidně bych tam jela příští rok znovu. Také musím zdůraznit, že celou dobu byl naším kuchařem Cyril.