Jana, Cyril a já odjíždíme z Prahy v pátek 10.7. pozdě večer. Spíme v Böcksteinu kousek za BadGasteinem pod úžasným vodopádem, kam jsme dorazili až ve 2 ráno. V noci nás děsil hukot vody. Ráno zjišťujeme, že místo pro stan bylo bezpečné - kdyby víc pršelo, nevyplavilo by nás to.

Ráno vycházíme po po značené cestě č.516. Od sedla v 2290 m.n.m. pokračujeme po 502 k prostřední stanice lanovky z Mallnitzu. Na Hannoverhaus 2719 m.n.m. přicházíme za husté mlhy a sněžení v 19.00 hodin.U večeře se dozvídáme, že jsme letos první, kdo přišel touto cestou  Mindener Weg.

Druhý den ráno je prý nejlepší za poslední měsíc. Vyrážíme na Ankogel - nejprve po pěšině a pak nahoru po zasněženém ledovci. Posledních sto výškových metrů bylo hezké mixové lezení (I-II UIAA), cepín v ruce se hodil. Já s Cyrilem na vrcholu Ankogelu 3252 m.n.m. staneme před 11 hodinou. Jana se necítíla dobře a tak čekala pod vrcholovým hřebínkem.

Cyrilovi se nechtělo použít tu kovovou klec na drátě, ale počasí se kazilo, tak byl přehlasován - jedeme do údolí  lanovkou, aspoň budeme doma dřív. Dokonce jsme nemuseli pět kiláků do Mallnizu pěšky, neboť nás vzali autem dva horalé, které jsme potkali v lanovce. Autovlakem podjíždíme hory. Lístek jsme si koupili, ale nakonec jsme stejně vyzkoumali, že potřebujeme jet jiným vlakem, který je jen pro auta, protože auto mám na konečné silnice pod horami a ne až ve městě, kde staví ten druhý vlak určený pro lidi. Přejezd se zdárně podařil, Cyril došel pro auto a vyjíždíme směr Praha.

Byl to hezká víkendová akce v Rakousku. Ankogel je teď po Dachsteinu můj nejvyšší zdolaný vrchol.