Původně jsme měli v plánu jet do Totesgebirge, ale protože někteří z nás v okolí Prielu již byli a navíc předpověď počasí v této oblasti nebyla moc dobrá, rozhodli jsme se jet víc na jih. Naším cílem, tedy hlavně Pavly a Jany, je zvýšení fyzické kondice a aklimatizace na jejich měsíční expedici v Tadzikistanu, kde se budou pohybovat v 5 tis.m.

Nakonec jsme jeli jen čtyři: Pavla, Jana, Ondra a já. Cesta byla dlouhá a tak jsme asi v půl druhé ráno zastavili a přespali kousek od silnice. Ráno jsme si dali na benzínce kafe a pokračovali do Breitlahneru (1256 m.m.n). Tady necháváme auto na placeném parkovišti a vyrážíme do hor po značené cestě č. 523. Jdeme podél řeky Zemmbach. Docházíme k chatě Alpenrose (1873 m.n.m.). Jsme unešení krajinou. Je tu malá přehrada, několik statků se zvířaty a výhled na okolní ledovce. A tak si zamlouváme ubytování. Necháváme tam batohy a ještě se jdeme na lehko podívat k další chatě Berlinerhütte (2042 m.m.m). Je to hodně velká chata, navíc pod lešením, prostě Alpenrose nás už uchvátila. Ale mají tam být v jejím okolí, nějaké zajištěné cesty na lezení. Protože máme ještě do večeře čas, pokračujeme nahoru až k rozcestí  v 2256 m.n.m. po značené cestě č. 502. Bohužel začíná pršet a tak se otáčíme k návratu. Večeře byla dobrá, jdeme brzo spát (na lágr).

Druhý den vycházíme po snídani stejnou cestou, opět míjíme Berlinerhütte, kde je plno geologů (jak Cyril prohlásil kladívkářů) a pokračujeme po 502 kolem Schwarzsee a dál do 2674 m.n.m., kde už jdeme jen po zasněženém ledovci. Nemáme žádné vybavení, jen trekové hůlky a tak se otáčíme k návratu. Pavla s Janou vylévají těch 10-15 l vody, které sem v rámci tréninku vynesly. Vracíme se na rozcestí. Cestou nabíráme Ondru, který se necítil dobře a čekal na nás. U rozcestí BerlinerHohneweg všem nějak otrnulo a vydáváme se druhou cestou směrem k Mörchenscharte. Jdeme opět po zasněženém ledovci. Cestou probíráme špatnou předpověď počasí, nakonec jsme se rozhodli, že nemá cenu za bouřky sedět celý den na chatě a že sejdeme dolů už dnes. Výš se stejně bez vybavení nedostaneme. A tak jsme to ve výšce 2660 otočili a dali se na zpáteční cestu. Ve čtyři hodiny jsme u naší chaty, balíme a odcházíme do údolí. Nechceme přece zmoknout. Cestou opravdu začíná pršet. Na parkovišti ještě řešíme zapomenuté Ondrovy tenisky na chatě a pak už odjíždíme do Prahy, kam dorážíme v tři ráno.

Fotky v galerii jsou Ondry a Jany.