Tento víkend u Vicherků na chalupě byl opravdu výživný.

Na sobotu Zuzka naplánovala výlet na kolech. Naše trasa byla: Zhoř - Němčice (pštrosí farma) - kaple V Končinách - po silnici do Sloupnice - kolem památníku biskupa J.Augusty - křižovatka nad Hrádkem -  po žluté a pak po modré do Sudislavi - po silnici do Oucmanic a dolů do Brandýsa nad Orlicí (oběd, cukrárna) - cyklostezka (po červené) proti proudu Orlice přes Bezpráví k Dolečkově hájovně - zde přes lávku přes Orlici, nahoru po lesní cestě do svahu a pak vlevo po vrstevnici doprostřed Hrádku - po modré značce kolem studánky Štěpánky a Havelky do Řetůvky - po silnici přes Řetovou do Malého Přívratu - Přívrat (po silnici a zároveň po zelené značce), tady jsem už měla křeče v nohách a zadek jsem necítila (holt 45 km není málo). Ještě že Zuzka šlapala vedle mě. Hovor nám odvedl pozornost od té námahy. V Přívratech byla naplánovaná zastávka. Mohli jsme tu buď odpočívat a nebo si vyzkoušet, jak se jezdí po sjezdovce v létě (na kárce nebo koloběžce). Já jsem se zabývala hledáčkem a spouští, ale většina si tuto atrakci nemohla nechat ujít. A jak je z fotek vidět, hodně se jim to líbilo. I Cyrilovi, ten si ale ověřil, že koloběžka nemá hrany, jako lyže, takže si trochu ohobloval nohu o trávu (seno). Z Přívrat jsme k večeru již dost unavení pokračovali po žluté značce lesem na pole za chalupou ve Zhoři.  Večer byl ještě táborák a buřty.

V neděli jsem jela s Ážou se Zuzkou hrát do České Třebové a ostatní se přesunuli rovnou do Štítu, kde jsme měli zamluvené skákání. Upřesňuji, že do bazénu a na lyžích. My tam dorazili před polednem, se spící Ážou. Mezitím si šest odvážlivců šlo půjčit vybavení. Zuzka si zařídila vstup jako VIP trener a mě VIP press. Nejprve probíhal nácvik výstupu po můstku a následně sjezd na trávu. Potom už sjezd  nejprve z malého a následně i velkého můstku do vody. Trénovalo tam i pár místních akrobatů, tak jsme viděli, čeho se dá taky docílit. I když třeba na Kokonovi ke konci vůbec nebylo poznat, že tam byl poprvé. Já jsem skoro celou dobu fotila a to potom i když naši doskákali, protože měli zájem o fotky i výše zmiňovaní akrobaté. Na závěr se ještě hrál plážový volejbal. Takové pískoviště Áža jen tak mít nebude. Cestou domů jsme se ještě stavili na večeři v úžasné "indiánské" restauraci.

V pondělí ráno, jako bychom toho neměli za víkend dost, jsem jela (na kolech) s Kájou, Pavlem a Zdeňkem hrát tenis do České Třebové. Po dvou hodinách běhání po kurtech, jsme sedli v pravé poledne na kolo, zařadili nejvyšší rychlost a začali stoupat na Kozlovský vrch. Tam už jsem si připadala jak pečené kuře (jak zvenku, tak zevnitř). Příjemné posezení se zbytkem účastníků a oběd  jsem už moc nevnímala a domlouvala jsem si na úterý masáž zad, protože mě tuhly při jakémkoliv závanu chladnějšího vzduchu. A ten polední tenis a stoupání na Kozlov v neprofuk vestě byl šílený. Po návratu na chatu jsme nejdřív uspali Ážu, protože ta toho měla za víkend taky až moc a potom se pustili do balení a stěhování věcí do auta. Jen to Ážino kolo někdo (možná i sama Áža) pečlivě uklidil v kůlně, tak nám ho hodná Zuzka přivezla v úterý do Prahy vlakem.

Byl to opravdu úžasný víkend.