Začalo letošní jaro, teploty stouply nad dvacet stupňů, prostě krása - začíná vodácké období. My jsme nedočkaví, tak už v pátek ráno vyrážíme na jih, kde taje sníh a my dostali zálusk na Vodňanskou Blanici. Voda je jen z tajícího sněhu, což má za následek, že pravidelně kolísá, maxima dosahuje někdy v deset večer, kdy světelné podmínky nejsou příliš vhodné pro sjíždění řeky. Nám nezbývá nic jiného než jet po poledni, kdy je zrovna na potvoru vody nejméně - 108 cm. Kolem podedne dorážíme na most u Blažejovic a užíváme si sluníčka. Já začínám s výukou pádlování i s přepravou k řece. Áža začala brečet, když vyšlo najevo, že nepojede na vodě se mnou v kajaku a že se ani nebude koupat - kdo si počká ten se dočká.

img_2919

Kolem jedné hodiny vyrážíme, proud hezky teče a my využíváme každého vracáku k tréningu a hrajeme s každou vlnkou. Jez na Blanickém mlýnu bez problémů sjíždíme, ten válec se zdál větší, než ve skutečnosti byl. Pak přijíždíme k nejzajímavější pasáži Blanice - esíčku. Letos je nájezd trochu zkomplikován padlým stromem, já v pohodě zaplouvám do vracáku vpravo. Lucka jede za mnou, snaží se být vpravo, až příliš - odrazí se od pravého břehu, následně od levého břehu, zastavit v lagunce nestihne a tak to rovnou nasmaží levým průjezdem spodní části. Řekl jsem si, že ji na těžší vodu nevezmu. Následující dva kilometry jsou stále zajímavé, užíváme si. V této dolní pasáži je řeka širší a začíná být málo vody, příliš často kodrcáme přes kameny a také potkáváme spadlý strom přes řeku, je nutné ho přenést vpravo.

img_2937

Dokodracali jsme až do Řepešína, kde je obvyklý konec plavby, ale my pokračujeme dále, neboť máme dost času. Blanice je tu už lehčí, tak WW I-II, vody je zase dost, neboť se koryto trochu zúžilo a vede mezi loukama. Dojíždíme skoro až do přehrady, kde nás na louce očekává Lenka s Ážou.