Také letos jsme si vyjeli s Kájou do Rakouských Alp. Tentokrát na chatu Priel-schutzhaus 1420 m.n.m.

K chatě jsme šli od parkoviště v Hinterstoderu pres 5 hodin také proto, že jsem zbytečně nesla na zádech všechno jídlo, co jsme měli sebou, protože se už nevešlo do batohu, který se vezl do chaty nákladní lanovkou. Anežku nesl Cyril v krosničce. Během cesty začalo pršet a tak jsme se navlékali do bund a pláštěnek. Cyril proto na chvíli postavil spící Anežku v krosničce na cestu. Ta se ale během chvíle skácela k zemi, bohužel Anežčinou hlavou na kámen. Celí vystrašení jsme ji vyndali ven a zjišťovali jak dopadla. Udělala se jí boule na čele, ale jinak se chovala normálně. Nechali jsme jí pak chvíli jít pěšky a povídali jsme si s ní, ale zdálo se vše ok, tak jsme jí zase posadili do krosničky a pokračovali tak až nahoru k chatě.

Ubytovali jsme se na menší noclehárně, kde byly i nějaké volné postele a tak jsme se nemuseli s Cyrilovou maminkou mačkat na třech lůžkách.

První den se mělo jít podle plánu na Gross Priel 2515 m.n.m., ale protože bylo počasí nejisté, vybrali jsme raději nižší kopce. Rozdělili jsme se do skupin. První se skládala z Máni, mě, Káji a jeho dvou synovců a šla ferratou na Spitzmauer 2424 m.n.m. a druhá skupina šla na Temlberg 2327 m.n.m.. Na vrchol došli nakonec jen Cyril s Anežkou, ostatní se cestou otočili a vraceli se zpět.

V noci začalo pršet a nepřestalo ani během dalšího dne. A tak Kája uspořádal pro zájemce nácvik lezení na umělé stěně (kterou měli zařízenou hned vedle naší noclehárny), který trval od dopoledních až do nočních hodin.

Další den jsme se sbalili a sešli dolů na parkoviště, kde se naše rodina i s babičkou rozloučila a vrátili jsme se do Prahy. Ostatní jeli do Ramsau pod Dachstainem, kde měli další program, ale počasí jim nepřálo a tak se někteří vrátili domů dříve.