Už to vypadalo, že se moje přání, dostat se s Ážou letos k moři nevyplní, když mi znenadání napsala moje spolužačka a kamarádka Daniela, jestli bych s ní nechtěla jet do Chorvatska, že její manžel nemůže jet. A tak jsem se moc dlouho nerozmýšlela napsala jí, že bych ráda jela, jen musím získat souhlas Cyrila, který je momentálně na Mont Blancu.

Pak už jsem se dovídala jen podrobnosti k cestě i pobytu. Do Bibinje u Zadaru přijedeme v úterý 19.8. a v kempu v chatičkách strávíme 11 dní. O jídlo se starat nemusíme a o zábavu dětí (starších) taky ne. Tak jsem honem vyměnila nějaké koruny za kuny, koupila si boty do vody (pro Ážu jsem tak malé nesehnala), tak bude muset v teniskách, nebo ji vezmu na ruce a už jen zabalit a dojet na místo srazu.

První dny mi připadaly zmatečné, ale pak už se vše urovnalo a zvládaly jsme všechno celkem dobře. Jen to střídavé uspávaní dětí (Wildy a Áži) 5x denně (když počítám i noční spaní) bylo náročnější, ale nakonec vždycky děti i dospělí usnuli. Moře bylo blizoučko, čisté a teplé, počasí celou dobu úžasné, (ani jednou nepršelo), jídlo pravidelné a velmi dobré (domácí, takže vhodné i pro malé děti). Paní správcová Tenglerová byla moc milá. O duchovní program se staral P. Andřej.

Aby nám náhodou nebyla v kempu dlouhá chvíle, mohli jsme se kromě večerní procházky do centra Bibinje (přes den bylo dost horko) projet i po moři na raftu, kterého se ujal Vláďa a dělal kormidelníka.

V pondělí jsme se zajeli podívat i do Zadaru, kde se nám líbily mořské varhany a Áže dětské hřiště (v kempu si hrála jen s kyblíčkem, lopatkou a kamínky). Jen ta cena jízdenky byla záhadná, za cestu tam jsem zaplatila 20 kn a za zpáteční jen 8 kn.

Na středu 27.8. se těšil skoro každý, protože jsme měli naplánovaný celodenní výlet lodí kolem Kornát, které nám doporučovala paní správcová i Cyril, který tam byl loni na mořském kajaku. Bylo to úžasné. 3 hodiny na houpající lodi, honit Ážu, aby nevypadla z lodi (nejvíc jí zajímal žebřík na horní palubu), lezla tam jen 2x, víckrát jsem jí tam nepustila, protože se to kapitánovi lodi moc nelíbilo. Některé děti nechal kormidlovat loď, kde teda nebylo do čeho narazit. V poledne nás vysadili v jedné restauraci na rybu a stejk se zelným salátem (což ne všem chutnalo) a pak nás odvezli na další ostrov, kde jsou Solná jezera (točil se tu Vinnetou). Jenže tady je prý moc drahé "parkování", tak jsme měli jen hodinu na to, dojít k jezeru, najít volný flek (lidí tam bylo jako smetí, teda víc, až na střepy mezi stromy tam byl docela pořádek), převléknout do plavek (kdo ještě nebyl), šup do vody (ta byla mj. neskutečně teplá a hodně díky velkému množství soli nadnášela (takže Áža stále volala "sama", "sama" a bavilo jí, když jsme si jí posílali po vodě) a už jsme museli honem ven, abychom stihli ještě vyběhnout na vyhlídku na moře a rychle zpět na loď. Zpáteční cesta už trvala jen 2,5 hodiny, za to byly ale pěkné vlny, některé i přičiněním samotného kapitána. Ze Sukošan, kde byl přístav odkud jsme vyplouvali jsme byli odvoženi auty až do kempu.

No a konec týdne byl najednou tady. V pátek ráno do 9. hod vyklidit chatky (tady bych chtěla moc poděkovat lidem (i dětem), kteří mi pomohli s hlídáním Áži, bez nich bych asi nebyla vůbec schopná zabalit a pomoct Daniele s úklidem chatky), a pak už jen do večera strávit celkem se 100 lidmi (autobusem totiž ráno přijel další turnus) poslední den v kempu. Vůbec se nám od moře nechtělo, tak jsme se chodili koupat daleko častěji než jiné dny. Načerpat moře do zásoby.