Čas letí a já zjišťuji, že poslední článek o rodině, když nepočítám PF je o křtinách. Tak jsem se rozhodla napsat souhrnně o pokrocích naší malé lezkyně od vánoc až do léta.

Velká změna nastala o vánocích, kdy se Anežka rozhodla, že už nebude chodit jen podle nábytku, ale po celé místnosti. Druhá změna v tomto směru přišla o šest měsíců později, kdy ovládla i vyšší patro bytu, tedy stůl, skříňku, parapet apod. Tak nevím, kam si mám odkládat věci, abych na ně dostala já a přitom na ně nemohla Anežka. To že děti lezou po zemi je obvyklé, ale Anežka už leze i po zdi. Je znát, že s námi chodí už přes rok na stěnu i skály, takže jakmile je cestou něco na co se dá vylézt, tak se o to pokouší. Na umělé stěně už sama vyleze do jednoho metru od země.

Další zásadní věc je mluvení. V červnu její slovní zásoba byla ještě velice malá, tak akorát: ňamňam=máma, táta, děda a bác. Ale o dva měsíce později už nezavře pusu během celého dne a svými 20-ti slovy všechno komentuje. Dokonce i začíná některá slova spojovat.

Nočník moc v oblibě nemá, nemá čas. Musí si hrát, nebo jíst, nebo pít.

Koupání je úžasná věc. Chodí jednou týdně s tátou plavat do bazénu. Už se i potápí, vody se nebojí. Párkrát jsme se byli všichni tři koupat v přírodě. Dostat jí z rybníka bylo těžké.

Bez dudlíku je od července. Sama ho přestala hledat. Stejně ho poslední dobou nedudlala jen ho okusovala. A navíc od srpna už usíná i sama v postýlce. S tím spaním to bylo zdlouhavé. Nejdřív vyžadovala být u mámy, pak se spokojila s máminou rukou v postýlce. Tátu stále na usínání nebrala. No a pak jednoho dne táta zakročil a najednou se Áža spokojila s pouhou přítomností (nejprve u postýlky a pak i dál) až nakonec posledních deset dní usíná sama.

Na jídlo si zvyká pomalu. Mámino mlíčko ochutnala naposledy v 15. měsíci. Odstavování proběhlo naprosto bez problémů. První příkrmy brala naprosto samozřejmě. Horší to je teď. Krmí se sice lžičkou sama, ale nejraději by jedla to co rodiče, tak občas bývá řvoucí odnesena za dveře do předsíně.

Nejraději je venku, buď na hřišti, nebo i v kočárku ve městě, tam je stále co pozorovat a komentovat. Doma to jí moc nebaví, ale chvíli se dokáže zabavit přerovnáváním věcí (nejraději mých nebo Cyrilových). V praxi to vypadá, že neustále za ní chodím a rovnám zpět do šuplíků oblečení, prádlo,nádobí, CD apod. Naštěstí do některých skříněk se naučila, že nechodí a ostatní nejsou pro ní přístupné. Dlouho jí zabaví kolíčky na prádlo, nebo jakékoliv menší předměty (víčka od pet lahví apod), které nandavá do různých tašek, nebo krabiček a zase vysypává. Knížky, autíčka, kostičky, malování, tancování, nebo hraní na kytaru (to provozuje tak 2 minuty každý den a to i se zpěvem) jí moc nebaví. Za to s panenkami a dětskou kabelkou si hraje celý den. Je to holt holčička i když lezkyně.