Tak máme Anežku pokřtěnou. Plánovala jsem již od jejího narození jí nechat co nejdříve pokřtít. Akorát nám nevyšlo to „co nejdříve“. Nebylo to malinké miminko v zavinovačce, co celou dobu prospí, ale živé čtyř měsíční dítě, kterému nesmí nic utéct, je hodně zvědavé. A tak Bára, jako kmotra to neměla s držením Anežky jednoduché. Na konec jsme se museli v chování střídat všichni tři. Ale to nejdůležitější bylo v pohodě. Na vodu reagovala jak jsem očekávala křikem, ale za chvilku hned přestala. A naše zážitky? Myslím, že to plně vyjádřil páter Kočí: „plni očekávání“. S vybráním kostela to nebylo moc složité. Na Chodov chodíme nejčastěji, kněz je nám sympatický a navíc v kostele malbu na přední stěně, maloval Cyrilův děda. Asi i kvůli tomu přišlo hodně příbuzných a známých. Po mši jsme se ještě na chvíli přesunuli k nám domů a vytvořili rekord v množství lidí, které najednou pojme náš obývák, bylo to 17. Takže tento Anežčin slavný den proběhl úspěšně, všem zúčastněným děkujeme za podporu.