V Podolské porodnici jsem strávila čtrnáct dní, prostě jsem si asi chtěla udělat důkladnou exkurzi po různých odděleních a to by se za těch obvyklých 3-4 nebo 6-7 po císaři nezvládlo tak důkladně.

(bez názvu)První seznámení bylo s rizikovým oddělením P3, kam mě uložili dva dny před termínem porodu kvůli vysoké cukrovce. Ráno mi začali vyvolávat porod a protože jsem ale měla nepravidelné kontrakce již skoro týden (hlavně večer a v noci), rozjelo se to dost rychle, takže jsem byla za velmi krátkou dobu převedena na porodní sál. Zavolala jsem Cyrilovi a Báře, mojí kamarádce porodní asistentce, která slíbila, že mi bude u porodu, aby přijeli. Porodní sály mají úplně nové a moc pěkné, jen bohužel ten s krásnou vanou byl obsazený. Nevím, co bychom dělali, kdyby se Anežka narodila v kajaku, po čemž Cyril toužil. Na porodním sále sem byla asi pět hodin a přirozeně jsem přesvědčovala Anežku k vylodění. Skoro pořád jsem byla připojena na monitor a slyšeli jsme, bijící srdíčko, což nás uklidňovalo. Kolem poledne poledne začaly být kontrakce příliš bolestivé v oblasti bederní páteře, tak jsem si nechala píchnout epidurál. Bolesti přestaly ale Anežka ven nelezla, od rána popolezla snad jen o centimetr a tak jsme se rozhodli, že se narodí jako císařovna. Takže jsem byla asi ve čtvrt na tři převezena na operační sál. Na rozdíl od úplné narkózy jsem v epidurálu byla při vědomí, takže díky lékaři, který stál u mojí hlavy a vše komentoval, jsem věděla co se děje. Ve tři čtvrtě na tři narodila Anežka a já slyšela Anežčin první pláč a pak jsem jí i hned viděla. Byla krásná, taková veliká, hodně tmavých vlásků a bradičku má po mě.

(bez názvu)Pak si moc neuvědomuji, jak jsem tam byla dlouho, ale vím, že mě převezli na JIP, kde jsem „trochu“ zaměstnávala lékaře a sestry opakovaným silným krvácením. Navíc jsem po všech těch infuzích a transfuzi otekla a osypala se, takže museli většinu zastavit, protože se nevědělo, na co jsem měla tu alergickou reakci. Když mi přinesli poprvé Anežku, skoro jsem jí přes oteklý obličej neviděla, takže jsem si jí užila až další den. Navíc jsem měla kašel, což s rozpáraným (zašitým) břichem není žádná legrace. Až za dva za mnou pustili Cyrila a to jen výjimečně, normálně na JIPu návštěvy nejsou. Dovezli mě na invalidním vozíku do návštěvní místnosti JIPu a dokonce mi tam přinesli i Anežku, takže jsme mohli být chvíli všichni tři spolu, dokonce jsem ji mezitím nakojila. Na JIP miminka na kojení nosí pouze přes den a po třech hodinách, kromě 9-té hodiny, kdy mají vizitu. Pátý den mě převezli na normální oddělení šestinedělí P4 na pokoj s Andreou, kterou jsem znala z předporodních kurzů. Bohužel jsem zde dlouho nevydržela. Zhoršilo se mi dýchání, což bylo způsobeno kombinací zhoršeného astma po porodu, lilií a suchým vzduchem na pokoji a do večera jsem byla přeložena zase zpět na JIP. Již ne ale na svou postel, a ani pokoj, který byl mezitím obsazen. Tady mi zpříjemňovali život kyslíkem a zvlhčeným vzduchem. Ráno po všech možných vyšetřeních jsem šla zpět na oddělení P4, naštěstí na svou postel vylepšenou o mokré prostěradlo zvlhčující vzduch. Druhý den jsem ale dostala horečku a z rentgenu se zjistilo, že mám slabý zápal plic a tak mě tedy přestěhovali na samotku. Ale ani tady jsem dlouho nepobyla, bohužel, byl to nejlepší pokoj, velký, s výhledem na Vltavu i Vyšehrad. Tento pokoj byl totiž určen pro neslyšící maminky a zrovna jedna porodila. Já vím, stává se to jednou, dvakrát za tisíc let, ale zrovna když tam jsem já. Takže bylo potřeba tento pokoj uvolnit a protože jiný jednolůžák na oddělení P4 nebyl, stěhovala jsem se i s Anežkou na druhé oddělení šestinedělí P2. Odtud jsem šla za pět dní domů. I když jsem ještě nebyla v pořádku (měla jsem v děloze krevní sraženiny a zbytky blan) a musela jsem se sem ještě po týdnu vrátit na kontrolní ultrazvuk a odběr krve. Anežka byla na oddělení už pěkná stařešina, ale holt musela počkat na maminku, až jí pustí z porodnice domů. Aspoň, že Anežka byla zdravá a bezproblémová.

Shrnutí poznatků:

  • P3 – tady jsem byla nejkratší dobu, oddělení už ale samo o sobě nepůsobí moc příjemně
  • porodní sál – výborné (nově postavené), i výborní lidé
  • operační sál – nic negativního mě nenapadá
  • JIP – super (nově postavené), i výborní lidé
  • P4 – sice původní, ale o to lepší lidé, měla jsem to tu ráda, byli tu moc fajn
  • P2 – ve srovnání s P4 je o dost horší, i když kdo nepoznal P4, by námitky mít nemusel, ale mě bylo líto, že jsem nemohla na P4 zůstat

V Podolské porodnici se mi celkově líbilo. Problémy, které jsem měla, byly prostě způsobeny shodou okolností. Děkuji tamnímu personálu, jak se o nás s Anežkou starali.

 

O roce předcházejícím porodu Cyril vypráví v tomto článku, o prvích dnech Anežky doma se více dozvíte zde.