Dalo to hodně přemlouvání, vyhrožování i slibů, ale nakonec se to podařilo. Vyrážím se svou drahou, jemnou polovičkou na měsíční putování Kamčatkou.

Pozdrav z Kamčatky

 

 

 

Bylo to fakt úžasné (píše ta slabší polovička), i když hodně náročné, ale opravdu zážitky na celý život. Některé pohledy si vychutnávám až zpětně z fotek, protože přes mokrou moskytiéru nalepenou na brýlích toho opravdu moc vidět nebylo. Ale třeba silný pach síry na vrcholu sopky Mutnovky nebo Avači by z fotek poznat nebyl.

Náš způsob poznávání cizích míst v cizí zemi se mi s odstupem času líbil. I když na místě se mi to zdálo dost riskantní, putovat mnoho dní v divočině, bez spojení s civilizací. Ale když se takto vlastními silami po šesti dnech dostanete na území termálních jezer, je to úžasný balzám na duši. Ti, co sem doletí helikoptérou si to tak vychutnat nemohou.

Kdo si počká, ten se tu dočká krásných fotek i deníčku z cesty.