Hora draka

Jednou jsem potkal poutníka, který vyprávěl legendu o zvláštním mudrci... Žije prý v dalekých horách, v síních naplněných poklady moudrosti, krásy a síly. Je stále mlád a přeci starší, než kam lidská paměť sahá. Není totiž člověkem, ale rodem svým jest připočten k drakům. Zrakům lidí se neskrývá, ale žádný ze synů Adamových jej přeci nemůže spatřit na vlastní oči, jehož srdce není naplněno láskou... Vyslechl jsem ta slova a v té chvíli jsem zatoužil najít onoho tajemného mudrce a poznat jeho bohatství. I vydal jsem se pln odhodlání na cestu a ve šťastné chvíli pak potkal druha, jenž kráčel stejným směrem jako já, a naše cesty se spojily. Od té doby chodíme spolu po horách, na vrcholcích vyhlížíme kouř z dračích síní, sjíždíme řeky s touhou objevit dračí pramen, lezeme po skalách s nadějí objevit vchod do dračí jeskyně, majíce stále na paměti příslib poutníka, že ti, kteří dlouho a usilovně hledají, již ve své své cestě nacházejí i onu vytouženou Horu Draka.